Dovolená v Chorvatsku

 

Průjezd prázdnou Prahou a nájezd na D1 bez problémů. Dálnici opouštíme u Jihlavy, silnice E59 nás bude provázet až do Chovatského Karlovace. Prolítáme Znojmem a pomalu hledáme vhodnou pumpu na doplnění paliva. Dorážíme na hraniční přechod Hatě, jen projíždíme a už se soustředíme na cestu směr Vídeň (Wien).

 

Rakousko

V Rakousku se začínají tvořit kolony, ve vesnicích dodržují všichni rychlost. Naštěstí to rychle uteče a najíždíme na přivaděč k Vídni. Poctivě si Vídeň obkroužíme a s ostatními českými výletníky hledáme směr na Gratz. Už tady je jasné že minimálně čtvrt republiky jede také stejným směrem, naštěstí 5 jízdních pruhů ten nápor zvládá. Jízda po dálnici začíná byt nudná, vyhlížíme vhodné parkoviště s Autogrillem (motorestem) na malou svačinku a protáhnutí. Zjišťujeme že benzín v Rakousku není zas tak drahý (1.15 eur) a že by nebyl problém pokud by spotřeba nějak vzrostla případně dotankovat před vjezdem do Slovinska. Míjíme Gratz a jedem směr Slovinský Maribor. Po půl hodince přijíždíme na přechod Šensej.

 

Slovinsko

Na slovinské straně nás hned vítá mýtná brána a poplatek 0.75 eura. Bohužel si dálnici moc neužijeme z Mariboru se jede směr Chorvatsko po normální silnici s průjezdy přes vesnice. Dalo by se říci že to vypadá jako jeden plynule jedoucí dlouhý had. Přes obce se dodržuje rychlost (50km) a jen pár jedinců se pokouši hada roztrhat. Hodina urputné cesty je za námi a přijíždíme na hraniční přechod Macejl. Mírná fronta nám radost nekazí zatím se jede podle časového plánu.

 

Chorvatsko

Konečně najíždíme na dálnici směr Záhřeb, zpomaluje nás mýtná brána ale po vyzvednutí lístku už frčíme v plné rychlosti dál. Jsme v Záhřebu tady platíme dálnici 38 kun a dále směřujeme na Karlovac. Zas si vyzvedáváme lístek z mýtné brány a uháníme dál. V Karlovaci se láme chleba skoro všichni pokračují do svých cílových stanic po dálnici. Jen pár aut odbočuje na starou "Jugoslávskou magistrálu" zaplatíme za použití dálnice 14kun a jedem směr Plitvická jezera. Po krátké zastávce na doplnění benzínu (8 kun/eurosuper 95) uháníme taky, cesta se začíná lehce komplikovat. S ranním rozbřeskem stoupl také počet aut který jede stejným směrem, jízda přes vesnice za jedoucími nákladními auty znamená vytváření kolon. Pomalu začíná doléhat únava a musíme častěji zastavovat. Míjíme parkoviště u Plitvických jezer a pokračujeme směr Knín. Cesta se začíná vzdalovat od rušných obcí a čím dál míjíme vybydlené a zpustlé baráky nebo celé vesnice. Projíždíme přes hory a uchvacuje nás pohled na hornatou ale jinak mrtvou krajinu. Spousta serpentin a ostrých zatáček nás nutí jet pomaleji než by bylo třeba jelikož únava je značná a není proč riskovat. Docela jsme rádi že jsme v Karlovaci natankovali plnou nádrž. Po několika hodinách a stovkách kilometru sme o pumpu nezavadily. Míjíme Gračač a přijíždíme do městečka Knín, je to opravdu hezky pocit být zase v civilizaci a vidět okolo sebe normální provoz. Opouštíme Knín a ladíme jejich rádio, časový plán již vzal za své tak s radostí zjišťujeme že zde hraje už i rádio Split takže to už nemůže být daleko :-) Po dalších hodinách jízdy přes vesnice zjišťujeme že se již opravdu blížíme ke Splitu. Konečně projíždíme Splitem, před námi se otevírá vytoužený pohled na moře. Další cesta již vede po pobřeží, nestíháme sledovat pláže a současně okolí. Teď již všechna únava mizí a nadšeně očekáváme ceduli s nápisem OMIŠ. Prohlížíme si město kam se hned po odpočinku z cesty zajisté vydáme. Projíždíme vesnici Nemira a konečně míjíme ceduli označující naší cílovou destinaci Staniči. Hned po 50m přesně jak je popsáno v papírech opatrně odbočujeme a sjíždíme z prudkého kopce k naší vile. Parkuji a vypínám motor, 16 hodin a 1025 km si neodpočinul.

 

Jsme v cíli a jdeme se ubytovat začíná naše dovolená v Chorvatsku.